Reportáž z 1. ročníku F/X conu 2007

Reportáž z 2. ročníku F/X conu 2008

A máme za sebou další ročník festivalu F/X CON! V pořadí již druhý.

Návštěvnost byla znatelně větší než minulý rok, a to je velice potěšující. Určitě to bylo zapříčiněno i tím, že letos byla větší a rozsáhlejší reklamní kampaň. Mediálním partnerem byl záhadologický časopis ENIGMA, který se v České republice těší veliké oblibě.

Festival se opět odehrával v lázeňských Poděbradech v prostorách tamního krásného zámku.

A jako loni byl hlavním organizátorem Vlad Taupeš, mistr filmových triků a magie a šéf moskevského studia zvláštních efektů Super Phantom. Jedním ze spoluorganizátorů byl opět Vladův „dvorní model“ Josef Rarach, který se v průběhu celého dvoudenního festivalu díky Vladovi proměnil hned ve tři různé „příšerky“.

V sobotu dopoledne uvítal návštěvníky festivalu jako poděbradský knihovnický permoník a zavedl všechny přítomné do sklepení Muzea Jiřího z Poděbrad, aby zde mohla být zahájena Vladova výstava „Fantasmagorie“, kde se nacházely, stejně jako minulý rok, latexové figuríny, na kterých Vlad s Josefem celý rok usilovně pracovali.

Téma letošního F/X CONu bylo zaměřené na duchy a strašidla z pražských pověstí, ale nechyběly ani některé postavy z prvního ročníku festivalu, který se konal v duchu Hollywoodských filmových monster.

Nutno dodat že sám Vlad Taupeš měl u každé postavy dlouhý proslov o jejím původů, osudu a povětšinou tragickém konci. Je opravdu obdivuhodné, s jakým zápalem a láskou se pan Taupeš věnuje své práci, která pro něj znamená skoro vše.

Po krátké přestávce na návštěvníky čekala výstava nádherných eroticko-gothických fotografií ruské fotografky Natalie Kolesnikové a slavného ruského spisovatele Andreje Běljanina, kteří byli čestnými hosty i minulý rok. Zároveň s touto výstavou v prostorách foyeru zámeckého divadla, se na nádvoří rozezněly tradiční ruské lidové písně v podání ruské umělecké skupiny Skomorošja sloboda. Pekelný doprovod jim dělala dvojice čertů, kteří na festival přijeli dělat pěkně „pekelnou show“.

Jejich realistické masky, kostýmy a těžké boty připomínající opravdová čertovská kopyta, vyděsily nejen malé návštěvníky, ale ani jejich rodiče občas neměli daleko k zběsilému útěku. Naštěstí byla s čerty před začátkem festivalu uzavřena dohoda, podepsána pravou a nefalšovanou… propiskou, že návštěvníky nebudou odhánět, nýbrž naopak přivádět, což satanáši z www.certi.cz bezpochyby splnili.

Po tomto hudebním a čertovském vystoupení byli návštěvníci nasměrováni do sálu zámeckého kina, kde se začal promítat dokumentární film známého českého záhadologa Ivana Mackerleho z jeho cest po Rumunsku a poté se začalo debatovat na téma Dracula, Transylvánie a existence upírů.

Následovala beseda literátů. Pozvání opět přijaly české spisovatelky Františka Vrbenská, Anna Šochová a Jenny Nowak, která byla zároveň spoluorganizátorkou festivalu.

Pánové zde byli zastoupeni již zmiňovaným populárním ruským romanopiscem Andrejem Běljaninem, dále přijel začínající nadějný autor hororových příběhů Radek Martínek, ruská novinářka Galina Puntusova a samozřejmě pan Ivan Mackerle.

Besedu moderoval skvělý Richard Klíčník, který vtipně a osobitě prováděl diváky celým festivalem.

Po zakončení literární besedy, kde se návštěvníci svými dotazy mohli zapojit (a také v hojném počtu zapojili) do debaty, následovala delší přestávka, kdy se návštěvníci mohli vyfotografovat s děsivými uměleckými maskami, na kterých celé odpoledne pilně pracovali tři umělci. Natalia Kolesnikova proměnila svého modela v kozlího muže jako z pohádkové země Narnie, ruský designér a fotograf žijící již devět let v Praze, Alex Ukolov (mimo jiné také tvůrce nádherných tarotů www.baba-store.com) přispěl svým dílem Zlatá víla a v neposlední řadě samozřejmě Vlad Taupeš, který Josefa Raracha proměnil v modrou úchvatnou příšeru (pravděpodobně) z mořských hlubin, která opět budila nejvíce pozornosti.

Tuto hororovou a sci-fi promenádu opět doplnili již zmiňovaní čerti a i tentokrát dělali randál, za který by se nemusel stydět ani sám Lucifer.

Rychlým skokem se přiblížila šestá hodina večerní a s ní hudební zakončení.

Pro pobavení začal na podiu hrát na svůj starý psací stroj obdivuhodný pan Rezek alias Profesor Tonini a předvedl svůj „Koncert pro deset prstů“. Ačkoli jeho vystoupení trvalo pouhých osm minut, sklidil obrovský potlesk a obdiv.

Po profesorově koncertu vážné hudby vyťukávané do psacího stroje nastoupila začínající, avšak velice slibná goth-metalová kapela Asthenia, tvořena fešnými talentovanými mladíky z Prahy.

Říká se ale – to nejlepší nakonec - že ano? V tom případě, pro potěšení hlavně ženského publika, zazpíval svým bezkonkurenčním hlasem známý český zpěvák Richard Pachman tři vybrané písně ze svého repertoáru.

A po tak krásném hudebním večerníčku se nedalo dělat nic jiného, než jít se spokojeným výrazem na tváři spát a nechat si o právě uběhlém dni zdát, nebo prostě jen odpočívat a den si přehrávat na pomyslném filmovém plátně.

Druhý den, jehož název je odvozen od slova „nedělat“, se toho opravdu neudálo tolik, jako v den předešlý, avšak na důležitosti mu to neubralo.

Nedělní dopoledne zahájili úplně bezbožně čerti a na podiu zámeckého divadla založili v České republice naprosto ojedinělý Čertí klub, který jim navíc „posvětil“ sám Mefistofeles opět v podání Josefa Raracha, který musel vstávat zhruba v sedm hodin ráno, aby jej Vlad stačil namaskovat.

Po tomto oficiálním založení prvního českého Čertího klubu se členové této pekelné skupiny jali informovat návštěvníky o původu a historii takzvaných masek Krampus a tradic, týkajících se čertů a ostatních pekelných obyvatel.

Když byli čerti se vším hotovi, nastoupil na podium opět náš moderátor Richard Klíčník a jménem celého festivalu F/X CON poděkoval všem za účast, a hned poté už začala poslední veřejná akce letošního festivalu. Zakončení s předáváním cen účastníkům a čestným hostům.

Po předání všech diplomů a cen byl festival zakončen.

Už aby byl příští rok!

Přijďte také! Jste srdečně zváni!

Tak tedy v roce 2009 nashledanou v Poděbradech na F/X CONu !

(Alice Štrobachová)

 

 

O tom, jaký byl druhý F/X CON v Poděbradech

F/X CON toho jména druhý se uskutečnil, proběhl hladce a obrace, uvítal o trochu více návštěvníků než loni a skončil. Nikomu se nic nestalo, nikdo se historicky neznemožnil, nikomu nebyla způsobena újma (alespoň ne vědomě). Zkrátka příjemný víkend je za námi a zbývá jen podat report.

Na rozdíl od ostatních conů neaspiruje FX-con na páteční program a všechno mělo začít v deset průvodem po městě. Kupodivu se podařilo sehnat celý folklorní soubor, který přijel až z Ruska, a Čerty. Ne jen tak obyčejné čerty, ale čerty.cz. Dva chlápci, co mají kožichy z kavkazských ovcí a dřevěné realistické masky. Na fotkách je najdete mnohokrát. Hyperrealisticky smrdí kozinou a vypustit je někdy ve 13. století na českém venkově, zvládli by terorizovat celý okres, než by na ně povolali z hlavního města armádu a exorcistu. Byli výteční, to se musí nechat.

Po průvodu se konalo lepé zahájení, které bylo díky folklórnímu souboru Skomorošja sloboda i velko. Ta předala zástupci města Poděbrady nefalšovaný ruský bochník chleba. Vítání naruby aneb slovanská pohostinnost v praxi.:) Hezké to bylo, když se tak zpívalo a hrálo.

Následovala výstava Fantasmagorie a pražské přízraky, což byla expozice figurín z dílny hlavního pořadatele Vlada Taupeše, který se živí maskováním filmových příšer. Praha ho uhranula, a tak ví o pražských strašidlech více než 99 % Čechů. Měl v Poděbradech mrtvého mnicha a kurtizánu, lakomce od Karlova mostu žebrajícího o almužnu na vykoupení duše, nechyběl ani Turek s hlavou nevěrné milé. Bez Golema by to pochopitelně také nešlo... Krom nich a dalších jste na FX-conu mohli potkat ve sklepě poděbradského zámku i Drákulu s Frankensteinem. Bylo se nač dívat i čeho se bát. Autor vedl průvodní slovo ke každé figuře a až při něm došlo naslouchajícím, jak hluboce mu vězí Praha v srdci. Ta láska, se kterou o svých přízracích hovořil... To se jen tak nevidí. Navíc figuríny byly perfektní.

Zahájení soutěže maskérů se poněkud opozdilo, ale s tím se dalo počítat, protože maskéři jsou taky umělci a těm hodinky moc neříkají. Před jejím začátkem tak stihla být zahájena výstava fotografií Natalie Kolesnikove na téma Domácí čarodějnice. Každá žena jí prý je a je jedno, že třeba „pouze" uklízí. Zahlédl jsem jednu z loňských fotek, která byla pojednáním o hřbitovech. Ta mě jaksi zaujala více. Že bych stárnul?

Skomorošaja sloboda zatím vystupovala na nádvoří a do svých písní a tanců a her zapojovala i náhodné kolemjdoucí. Myslím, že takové vzrůšo v Poděbradech každý den nemají.

V kině se mezitím připravovala přednáška Ivana Mackerleho s promítáním dokumentu, v němž hledali v 60. letech Drákulův hrad. Neúspěšně, ale historický materiál měl svoje nezpochybnitelné kouzlo. Jenny Nowak pak povídala společně s ním o tom, kde by onen hrad mohl ležet a jak jej autor zakamufloval. Ke konci se dostalo i na Olgoje-chorchoje. Rozhodně jeden z vrcholů programu!

Vzápětí propukla beseda literární s tématem Proměna mystických bytostí v běhu času. Andrej Běljanin – ruský autor humoristické fantasy přispěl strašidelnými historkami z Astrachaně, Galina Puntusova přidala informace o tom, kdo a proč straší v Petrohradě (třeba sám Petr Veliký, který chrání město), Anna Šochová se podělila o to, jak se straší u nich na Ašsku, Jenny Nowak nechtěla říct, jak se chránit před upíry a Radek Martínek (ještě nic nepublikoval) četl povídku o apokalypse. Celé to jistila Františka Vrbenská, která nejen že se chytala – jak je dobrým zvykem a jistotou – na každé téma, ale navíc pomáhala s překladem z ruštiny. Dobrá to žena!

Pak už byl čas prohlédnout si, co maskéři vytvořili. Satyra na ruský způsob, raracha a zlatou ženu. Ta byla sice neurčitá, ale vzhledem k tomu, že něco podobného dělal Alex Ukolov poprvé v životě – specializuje se na grafiku, jeho gotický český tarot najdete zde – byla dost dobrá.:)

Večerní program zahájil jevištní komik Václav Rezek, který se sice jaksi nehodil, ale jeho estrádní číslo pro psací stroj a orchestr bylo precizní a publiku se líbil. A o zábavu šlo především. Kapela Asthenia je mladá a takříkajíc syrová. Chlapci se ještě nestihli vyhranit, ale jejich výkon já osobně hodnotím daleko výše než vystoupení Richarda Pachmana, který zosobňuje všechno, co znamená dnešní česká muzikálová scéna. Přesto chápu a uznávám, že patos v textech a vokály otevřené jako žralok na mých starých martenách mají své věrné posluchačky a Richard se nemusí bát o svoje publikum.

Kdo by čekal pravou ruskou pitku na závěr dne, byl by zklamán. Maskéři řekli, že brzo ráno musí líčit, a šli spát. U baru zůstali jen čerti z Čech.

Druhý den se ještě konala beseda s čerty.cz, kteří mluvili o svém poslání – navrátit rohatým úctu v české kotlině. Berou to vážně a seriózně a jestli se jim vše podaří podle představ, budeme jednou všichni nosit kožich v horské kozy a na hlavě mít rohy. Čerti rulez!

A to je tak nějak skoro všechno. Na závěr dorazil ještě Mefistofeles a ocenil zúčastněné, i já jsem dostal flašku pravé ruské vodky, a mohlo se jet pomalu domů. Nepopisoval jsem ještě atmosféru, která rozhodně nebyla horečná ani zmatečná. Měla velké ruské srdce. Nikdo netlačil na pilu, všechno mělo svůj čas a na nic se nezapomnělo. Obávám se sice značné finanční ztráty, protože pořadatelé byli velmi velkorysí, co se celkové výpravy týče, a doufám proto, že se v Poděbradech se všemi za rok zase uvidím. Většinu těch lidí jsem viděl prvně, ale kumštýři si, aspoň podle mě, rozumějí, ať jsou odkud jsou. Byl to moc příjemný víkend, který doporučím každému, koho trochu zajímají záhady a filmové efekty.

(Richard Klíčník)